Můj příběh, jak jsem se stal podnikatelem

Na gymnáziu jsem pověsil kolo i medaile na hřebík a přesedlal na nový fascinující koníček – počítače, psaní postupů a programování. Chodil jsem do školy ještě za tmy a opouštěl jí pozdě večer díky klíčům od laboratoře, které jsem vydyndal na zástupci ředitele. Za pár měsíců jsem již vedl kroužek výpočetní techniky pro základní školy a trápil mozek na počítačových olympiádách. Ale stále nevěděl, co mi budoucnost chystá. Právě končící režim moc jistot nepředkládal, takže jsme si společně užívali skvělé party, dýchánků na chatě spolužáka a vůbec jsem v té době netušil, že kluk ze „ socialistického pobudova“ , kde se celé prázdniny mastil nohejbal na plácku se sítí, bude za pár let pracovat v sídle nejlepší společnosti na světě jen tři hierarchické řády pod legendárním manažerem století Jackem Welchem a že se s ním i osobně setkám. Tomu ale ještě předcházela vysoká škola, fakulta managementu. Největší svoboda, kterou jsem kdy zažil. Doma v rodném oblíbeném městě, zkoušky v předtermínu skýtaly šanci na čtyřměsíční polehávání u vody, rozjímání o tom, jak asi musí skvěle fungovat studovaná teorie v praxi a kolik to musí přinášet peněz, když se učebnice převedou do skutečného života. Založil jsem si živnostenský list a zanedlouho jsem se spořením mladých od rodičů vydělal svých prvních několik set tisíc v oblasti financí a investic, abych o ně záhy přišel ve své nejdražší lekci života.

I tak to bylo neuvěřitelné. Do té doby jsem žil z kapesného 150 Kč měsíčně a ještě jsem dokázal 50 Kč ušetřit. Ráno v 7hod na cvika, pak přednášky, odpoledne na fakultní jazykové kurzy francouzština, španělština, čínština, pak večer s týmž učitelem, který se stal naším mentorem, přes jazykovou školu angličtiny k němu domu, kde nás pár nadšenců pilovalo anglickou a německou fonetiku do jedné do rána. A tak to šlo skoro každý den. Do té doby jsem měl své vzory a inspirace, ale až nyní jsem poprvé poznal, co je to charizmatický člověk, profesionál, ze kterého sálá energie a zároveň největší a možná jediný odborník u nás na jazyky a jazykovou fonetiku. Velmi zajímavý člověk, který stále vzbuzuje u ostatních emoce, protože vyučuje zdarma, ale jen pár těch, u kterých vidí potenciál a silnou vnitřní motivaci jazyk využít. Doktor filozofie, který hovoří plynule mnoha jazyky včetně exotických a to na úrovni rodilého mluvčí. Navíc vše uměl vysvětlit, naučit, dát tomu strukturu, hlavu a patu, zabalit to do kulturně historického kontextu vývoje daného jazyka a jak je vše propojeno se vším.

Školní angličtinu jsem díky soukromým lekcím dopiloval natolik, že jsem v posledních ročnících vysoké školy začal pomáhat s výukou jazyků jako odborný asistent.

Navíc jsem začal sdílet kancelář s nově příchozím lektorem ze Spojených států, který měl na starosti odborné předměty v angličtině. Byl to vysloužilý úspěšný podnikatel na penzi, který z ničeho vybudoval nadnárodní společnost, aby jí v poslední čtvrtině svého života prodal, vše rozdal a začal se věnovat smrtelně nemocným přátelům a dobrovolnické činnosti v rámci Peace Corps. Byl to dobrý mentor, jeden druhému jsme pomáhali, často se pohádali díky odlišnému vidění světa a mentalitě. Bylo zábavné sledovat, jak jeho čistě americký a kapitalistický přístup, kde dominuje „správná věc a dobrý úmysl“, naráží na strach z opuštění stále zažitých socialistických přístupů opřených o pravidla, nařízení, tradice a zvyklosti. Nezapomenutelná byla zejména návštěva na cizinecké policii, kam tehdy v mém doprovodu jako tlumočníka vtrhnul jen s lehkým klepnutím na dveře, jelikož je to přeci úřad a je tu pro mne, protože je to služba, kterou si platí občané ze svých daní… Následovala diskuze o cyklickém problému, kdy nemohl dostat povolení k pobytu, dokud nebude mít pracovní povolení a pracovní povolení nedostane, dokud nebude mít povolení k pobytu… Načež z našeho stále temperamentnějšího vzájemného rozhovoru oficír chybně pochytil jediné slovo „stupid“ ve větě… but it is stupid, it does not make sence… a byl oheň na střeše 🙂 Nakonec ale povolení přeci jen dostal.

Hodně jsme spolu debatovali o byznyse a podnikání na západ od nás. Seznámil mne se zajímavými lidmi, jako byl např starší víceprezident prodeje Procter and Gamble ve výslužbě, ex-manažeři IBM, velvyslankyně USA v ČR, která byla také hostem při oficiálním založení řečnického klubu v našem městě. Byl to velký vizionář. Díval se kolem sebe a měl stále nějaké podnikatelské nápady, které nám jako studentům předkládal. Ale bylo zároveň dobře vidět, jak ještě nepronikl do myšlení a zvyklostí u nás. Jedna ze skvělých lekcí – každá myšlenka a nápad chce svůj čas a přizpůsobení místní realitě, aby mohla uspět. Nicméně, kdybych správně realizoval některé z jeho tehdejších podnikatelských námětů, asi bych dnes měl také své letadlo 🙂 Fascinovaly mne také jeho vyjednávací a obchodní schopnosti, kdy zvedl telefon a během 10ti minut vyjednal v londýnské redakci Newsweeku časopisy zdarma pro celý ročník studentů na celý rok.

Po inženýrských státnicích se většina spolužáků rozprchla do světa k renomovaným nadnárodním společnostem, kde s nějakými obměnami pracují dodnes . Dá se říci, že tito ekonomové a manažeři spolu s mými pozdějšími spolupracovníky z GE dnes určují úroveň a fungování větších společností kolem nás. Během 10-15ti let to dokázali neuvěřitelně posunout vpřed. Od „teplou večeři máš v ledničce“ až po kliknutí na aplikaci, která Vám služby přinese až domu pod nos.

Já zůstal na fakultě jako vyučující asistent předmětů Nauka o podniku, Základy managementu a komerčních kurzů angličtiny pro odbornou veřejnost. Pomáhal jsem na Institutu managementu zdravotnictví s projektem partnerství s americkou univerzitou v Nevadě, účastnil se odborných konferencí v Budapešti, Bukurešti a po ČR. Studoval doktorandské studium na fakultě financí a účetnictví VŠE. To mi připadala lepší a naplněnější alternativa výkonu náhradní vojenské služby, než bloumat po kasárnách.

V průběhu studia mne ze všech předmětů začal nejvíce oslovovat interní audit. Tedy zkoumání postupů, procesů a pravidel uvnitř firem, hledání jejich zlepšení a zdokonalení. Odhalování slabin byznysu a příprava opatření, jak slabá místa eliminovat, jak ze silných naopak vytěžit konkurenceschopné maximum. Navrhování strategických koncepcí vedoucích ke splnění cílů a dobrému fungování firmy. Auditor, obzvláště ten interní, který pracuje pro vlastní firmy, je jako dobrý doktor diagnostik. Takový Dr. House pro nápravu fungování firmy. Musí správně poznat a pojmenovat problém a pak předepsat účinný recept na ozdravení firmy.

To byl pro mne směr, kterým jsem se vydal do světa velkého podnikání. Oslovil jsem ty nejlepší – konzultingovou společnost McKinsey&Company a koncern General Electric a začal se účastnit jednotlivých kol výběrových pohovorů s personalisty a manažery. Při delší diskusi nad tím, jak bych řešil jeden problém z případové studie, jsme se přeli o to, zda je, nebo není důležitá výše investice do projektu. Bylo mi řečeno, že když je kvalitní podnikatelský záměr, konzorcium investorů se vždy najde. Jestli jde o miliardu dolarů, nebo milion dolarů, nehraje roli. Poznal jsem, že nemám dostatečné zahraniční zkušenosti a že ta parta hraje nejvyšší světovou ligu, a že na to nemám. Nechtěl jsem se hned o začátku trápit, ale spíš navázat na to, co umím, tím být prospěšný a od toho se odpíchnout k dalšímu poznávání. Také jsem získával pocit, že budu jen někde lítat po světě, studovat, učit se a „jen radit“. Sice za balík peněz, ale budu jen kluk s laptopem přes rameno, který odvede svou práci, předá jí a jde zase rozžvýkávat jiné cizí problémy.

Proto jsem zatelefonoval do GE, odkud se po několika kolech pohovorů odmlčeli. GE zrovna koupilo Multiservis, leasing a banku a začali budovat zcela nový finanční byznys. Obrovská příležitost umazat si ruce od práce a vidět za sebou výsledky. Ukázalo se, že v průběhu pohovorů jeden ze zahraničních manažerů ztratil mou složku a nemohli mne kontaktovat. Takže bylo nakonec štěstí, že jsem do GE vůbec nastoupil.

Doplnil jsem kolektiv osmi nováčků, kterým byl nabídnut exkluzivní Evropský manažerský program rozvoje. Znamenalo to, že jsme mohli postupně pracovat na nejdůležitějších projektech společnosti, absolvovat nejlepší a nejdražší byznysové tréninky a pracovat na denní bázi s nejvyšším vedením společnosti. Obrovská zkušenost! Byli to skvělí profesionálové, velká rodina, mnoho odborníků ze zahraničí. Co člověk to studnice zkušeností. Začal jsem pracovat na projektu implementace velkého IT systému nových platebních karet a bankomatů. Následně jsme se specialisty na kvalitu začali připravovat zcela nový produkt, kterým byly hypotéky. Na IT oddělení, bylo zase potřeba vytvořit second level help desk, tedy podporu po telefonu pro několik set poboček bankovní sítě. Neskutečné… vytočíte číslo a během pár minut Vás hlas na druhé straně přesně navede, jak si máte opravit, nebo apgrejdovat svůj počítač, aby opět fungoval, jak má. To byl dost rozdíl oproti zkušenosti z fakulty, kde Vám něco přestalo fungovat a pomoc z výpočetního střediska přišla po několika urgencích za několik dnů.

Vše se vyvíjelo za účasti borců z marketingu, právního oddělení, compliance a předních externích agentur.

Byli jsme do práce úplně ponoření. Jezdili na sedmou a domu posledním metrem. Samozřejmě jsme večer stihli i pracovní večeře ve vybraných restauracích, konferenční hovory a reportování do ústředí v Americe.

Protože se nám dařilo, získávali jsme za projekty jedno ocenění za druhým, a protože já sám jsem udělal pro své šéfy a mé pozdější mentory „skvělou práci“, dostal jsem doporučení ucházet se o přijetí do prestižního oddělení interního auditu celé General Electric. Top 300 lidí, kteří kontrolují zdraví koncernu o třista tisících zaměstnancích, celosvětové jedničky a nejobdivovanější firmy na světě.

CAS - Corporate Audit Staff podřízená přímo Jacku Welchovi. Zkazky o tomto oddělení byly až démonické. Moc šancí prý není, lidi s MBA a s Harvardem si při vstupních pohovorech vylámali zuby, Po několika kolech rozhovorů, výhradně telefonických, jsem však již začal vyřizovat pracovní vízum do USA. Stal jsem se prvním Čechem, který se do tohoto oddělení dostal. A bylo to jak říkal Jim, který si před pozicí ředitele provozu touto organizací také prošel… It is like the Navy Seals… Legie...Vyplouváš na misi, nevíš, co tě čeká, ale máš kolem sebe ty nejlepší zabijáky firemních nedokonalostí a zamiluješ si to… Lepší školu sis nemohl přát. Vše, co budeš mít, je notebook, hlasovou schránku, firemní kreditní kartu a svojí hlavu. To je vše na co se budeš muset spolehnout a uspět. Jdi to toho a zůstaň v kontaktu.

Dokončoval a předával jsem projekt, po telefonu zařizoval věci v Americe, ukončoval pronájem v pražském bytě a v noci si narychlo balil věci, abych druhý den brzo ráno v taxíku po cestě na letiště otevíral obálku FedEx s letenkou a teprve zjistil, kam letím.

Cestoval jsem celý den a v podstatě ani nevěděl kam, protože jsem si ani nestihl vytisknout mapu. Kouzelná firemní kreditka s přístupem ke 132 milionům korun na provozním účtu banky a limitem na útratu 1mil CZK mne zbavovala starostí. Protože už byla skoro půlnoc, najal jsem si taxi a vyrazil na místo určení Narwalk.

Zde všichni nováčci absolvovali takový firemní přijímač. Tedy školení a treninky, které jsou nezbytné pro to, aby Vás v Americe nezastřelil první policista, jen proto, že se začnete šacovat, kde že máte ten pas, nebo jste neskončili ve vězení za něco, co je pro lidi v Evropě normální. Také začaly první odborné tréninky na americké účetní standardy a finanční produkty prokládané teambuildingy. Týden intenzivní nalejvárny 12 hod denně. K tomu nafasovat laptopy, zabezpečovací a šifrovací zařízení, satelitní internetové přístupy, přístupy do hlasových schránek, kde byly všem auditorům zanechávány vzkazy a instrukce, případně časy konferenčních hovorů pro jednotlivé týmy, které pracovaly po celém světě tak, aby byly alespoň po telefonu stále spolu.

Víkend jsme strávili už v New York City na Manhattanu po klubech, restauracích a zábavách. První trochu voraz. Také jsem musel nakoupit komplet nové oblečení na útraty aerolinek a pojištění GE, protože moje zavazadla nedorazila.

Další pondělí ráno už jsme všichni svištěli do Miami na Floridu, kam se slétli všichni auditoři GE, abychom absolvovali nová specializovaná školení, tentokrát přesně cílená na ty oblasti, které budeme pro splnění svého úkolu potřebovat. Zde jsme se také dozvěděli nové rozdělení do auditorských projektových týmů pro další džob.

Moje mise začínala ve Stamfordu v Connecticatu v ústředí finanční divize GE, kde jsme začali pracovat na přípravě fúze 4 velkých GE finančních společností do jednoho GE byznysu tak, aby se výsledná služba tvářila na zákazníka jako jedna internetová stránka, kde vyplní své požadavky na financování, dostane předschválení a co bude potřebovat doložit k otevření úvěrové linky. To vše do 3 dnů, aniž by věděl, že jsou za tím 4 různé GE byznysy na různých místech USA. Tak znělo zadání. Takže něco ve smyslu chci rozšířit podnikání, chci financování na tiskařské stroje, leasing na 3 kamiony, provozní úvěr 100tis USD a kontokorent. A to hned na jednu smlouvu. Do čtyř měsíců jsme to měli hotové!

Předcházely tomu návštěvy a prozkoumání všech fúzovaných společností, projití jejich procesů, pravidel, co je stejné, co je jinak, jak to spojit dohromady, připravit na to lidi, vtáhnout je do hry a udělat k tomu předávací dokumentaci a manuály.

Jak tedy taková práce interního auditora vypadá? Domluvíte si schůzku se CEO auditovaného byznysu. To není nic těžkého, protože byl předem informován od nejvyššího vedení a protože auditorům nelze odmítnout 🙂 Navíc nás měli rádi, protože naše organizace byla plná talentovaných dříčů, za kterými byly vidět rychlé výsledky a pomoc s řešením v nesnázích. Na této první schůzce si projdete základní byznys model společnosti. Na čem vlastně vydělává? Co je podstatou její existence? Co jí trápí? Co by chtěla zlepšit? Následně vám Chief Executive Officer dá kontakty na své přímé podřízené. Ředitele provozu, marketingu, prodeje, IT, právního, lidských zdrojů atd. S nimi si na schůzce proberete jejich agendu, co dělají, proč to dělají, s čím s potýkají… Ptáte se jako nezasvěcený člověk, takže často pokládáte otázky, nad kterými musí přemýšlet a ze kterých se rodí zcela nové přístupy a pohledy na věc.

Tímto způsobem probubláte celou organizační strukturu přes manažery a teamleadery až ke koncovým operátorům u počítačů a jdete až na úroveň toho, co umí jednotlivé systémy a programy, co v nich lze nebo nelze udělat.

Máte svůj záměr, sledujete svůj integrační cíl a sledujete nit, zda se někde neobjeví zásadní stopka. Samozřejmě jste stále ve střehu, jestli Vám někdo před očima nezamává „červenou vlaječkou“, což znamená, že odhalí něco, co by mohl být zásadní existenční problém pro celou společnost. Ať už jde o možnost fraudu, díry v systému nebo procesech, které mohou pro firmu znamenat citelné ztráty.

Vše si sepisujete na flipchart, do bloku, do laptopu, abyste mohli večer, kdy šéfové odjedou domu, přesunout vše do zasedačky a tam všechny materiály přes noc zpracovat do prezentovatelné podoby, připravit informační briefing pro ostatní a ještě v noci si pečlivě připravit další schůzky, protože čím se ptáte výš, tím méně možností se ptát a zdržovat máte.

Následně dáte všichni hlavy dohromady, připravíte plán změny a začnete pracovat na tom nejtěžším a to je provedení změny, aby z ní byly všichni nadšeni a nejen, že jí budou podporovat, ale v určitý okamžik si jí přeberou za svou a pod dohledem jí pak už dotáhnou do zdárného konce, protože auditoři změnu k lepšímu jen startují a pomáhají s úvodními fázemi, pak si ji již přebírá vedení auditované společnosti.

Kromě tohoto pracovního života jsme žili ještě ten svůj auditorskej, takže jsme večer, nebo v neděli po práci vyráželi do města, do fitka, na Broadway do divadla, na tenisový US Open, na golfový víkend, do prestižních restaurací. Vše na útraty firmy.

Nejprve jsme bydleli po hotelích, pak jsme měli vlastní apartmány s veškerým zázemím na odpočinek.

Jednou za 14 dnů jsem lítal domu na prodloužený víkend, abych se v pondělí ráno mohl prvním letadlem zase vrátit do ofisu k ostatním. Za 2 hodiny jsem byl v Praze, vrátil auto, za dalších 7 hodin na letišti JFK, taxi a za další hodinu jsem již seděl ve své oblíbené indické restauraci na Summer Street ve Stamfordu. Pokud jsem neletěl domu já, mohla za mnou přiletět na náklady společnosti přítelkyně nebo někdo z rodiny. To se samozřejmě líbilo. Stejně tak možnost půjčit si na víkend každý auditor svůj vůz s neomezeným palivem.

Takže jsme pracovali 20 hodin denně, čas počítali na půlhodiny, ale firma se o nás královsky starala, aby byly výsledky vyváženy odměnou.

S hodnocením "Outstanding" jsem se na poslední čtvrtinu manažerského programu vrátil zpět do Prahy, kde se mezi tím povedlo z několika lokací sestěhovat všechno na jedno místo do jednoho skleňáku a vše dobře procesně uspořádat. Zákazník měl potřebu peněz, ať už na nákup spotřebního zboží, automobilu, nebo jen chtěl bankovní prostředky k dispozici. Jeho přání prosvištělo několika patry open space officu, kde sedělo několik set zaměstnanců a za chvíli odjížděl v novém autě, nakládal novou televizi nebo odnášel hotovost na nákup čehokoli. Dostal jsem na starost bankovní platební procesy v Čechách a na Slovensku, které zabezpečoval velký tým lidí. Práce s lidmi, motivování a starost o ně, o jejich růst a postup, ale hlavně o plnění stále zvyšujících se cílů společnosti. Velká výzva. Lidi byli ale skvělí, zejména můj kolega, se kterým jsme vyvinuli nejrychlejší platební proces v ČR, kdy měl obchodník peníze za své zboží prodané na úvěr dříve, než by si stihl hotovost donést na účet do banky. Tedy během pár minut. A to se splněním přísných požadavků na zabezpečení rizik. Přitom u konkurence to trvalo několik dnů i týden. Díky našemu zlepšení mohl obchodník prodávající na úvěr peníze za zboží otočit i několikrát denně a ne jen 4x za měsíc.

Takové věci a zlepšení mě bavily. Vidět nadšení obchodníků, jak jim to pomáhá, ale hlavně i nadšení kolegů, kteří na to byli patřičně hrdí, že toto umíme nejen vymyslet, ale i během chvíle uvést do života, byť pracujeme ve velké firmě. Vedení společnosti bylo spokojeno a my s ním, protože stačilo požádat o podporu, obhájit si jí přínosem pro zákazníka a pro splnění cílů firmy a už šlo vše hladce.

Z auditu jsem byl hodně v tempu, a proto jsem si chvíli zvykal na to, že mi kolegové odchází domu již po 8-10 hodinách práce 🙂 Ale i tak se během pár měsíců celé oddělení vyšvihlo do skvělé kondice a fungovalo skvěle. Já měl čas na další sebezdokonalování a praktické vzdělávání díky naplánovaným odborným kurzům a tréninkům. Průběžně jsem diskutoval s kolegy a kamarády z ostatních oddělení a GE byznysů, spolupracoval na jejich projektech, které se týkaly našeho oddělení, chodil na meetingy, takže jsem měl poměrně detailní znalost o fungování celé organizace.

Fantastická byla pozitivní pracovní atmosféra, integrita a morálka lidí. Každý se chtěl podílet na úspěchu, ne si to jen v práci odsedět a už vůbec nemluvím o tom, že by někdo měl čas a chuť třeba surfovat na internetu.

Socialistické polofunkční molochy s několika desítkami organizačních úrovní byly předělány na pružnou efektivní finanční společnost s raketovým růstem. Budovatelská fáze byla po třech letech u konce. Většina Ex-Patriotů (zkráceně expatů), jak se říkalo zahraničním odborníkům a business leaderům, začala opouštět své pozice v ČR a přesouvala se na další kontrakty buď na ústředí GE jako viceprezidenti pro danou oblast, nebo přímo na další mise, kde mohli využít a přenést své zkušenosti. Na jejich místa dorostli a převzali si odpovědnost čeští kolegové. Generace skvělých manažerů, kteří byli prosáklí americkým podnikatelským know how a způsobem práce, ale zároveň měli i dobrou znalost českého spotřebitelského chování, což je pro úspěch v podnikání fantastická kombinace.

Užíval jsem si ročních bonusů za splnění cílů, skvělého týmu lidí v oddělení a kamarádů, velké příjemné GE rodiny. Už jsem nepracoval jako terminátor, ale jako člověk jen 8-10hod denně, volné víkendy s čistou hlavou v jižních Čechách. Idylka. Ne však na dlouho.Díky výsledkům, mému backgroundu a znalosti byznysu jsem byl povýšen a stal se pravou rukou Chief Operating Oficer a víceprezidentky provozu. Název pozice GE Operations Planning & Analysis Manager CZ/SK dával tušit, že by to mohlo být hodně o datově podložené práci na strategickém směřování celého byznysu u nás a na Slovensku. Nejen produktově ale i technologicky. Navíc to byla nově vytvořená pozice, takže její zaměření šlo uzpůsobit. Skvělá výzva!

Nakonec se však proměnila v mojí noční můru a nejzásadnější a nejbolestivější rozhodnutí v mém životě. Odešel jsem z GE.

Poznal jsem, že můžete být sebelepší, firma do Vás může nainvestovat statisíce dolarů, můžete pracovat s těmi nejfantastičtějšími lidmi, být královsky odměňováni, ale stále pro někoho pracujete. A jednoho dne o Vašem osudu a pracovní náplni začne rozhodovat někdo málo kompetentní, někdo s kým si nesednete, někdo, pro koho je přednější vlastní agenda a kariera, než společný úspěch firmy a pak žádný balík peněz nemůže vykompenzovat tu nechuť jít ráno do práce. Na této úrovni nelze pracovat bez obrovské vnitřní motivace a souznění s ostatními. Tvoříte velké věci, zlepšujete věci pro miliony lidí, jste mezi mlýnskými koly.

To jsem si uvědomil po několika týdnech nekoncepčního honění mnoha zajíců naráz, chození po schůzkách s nejvyšším vedením, kam jsem byl vysílán, když se muselo říci na něco ne, nebo se nesmělo říci ne, ale zároveň se něco z kapacitních důvodů nemohlo přijmout. Místo o strategii firmy to bylo hlavně o hašení problémů a karierní diplomacii, kam bych měl jít jako zástupce raději já, aby hodnocení šéfové neutrpělo nějaký šrám.

Obrovský kontrast oproti předchozím šéfům a byznys leaderům. Stále více jsem musel vymýšlet jak věci nedělat, než dělat, protože nemáme kapacity. Také jsem postrádal stále více zákazníky. Být mezi nimi, alespoň s nimi občas pohovořit, co chtějí, jaké jsou jejich trápení, s čím jim můžeme pomoci. Bez toho se nedá úspěšný byznys provozovat. Vydělávat bez znalosti potřeb zákazníků… Byl jsem unaven, demotivován. Šéfová byla náladová, pod tlakem a často podrážděná. Volal jsem svému mentorovi Ketanovi, který létal po světě a přenášel nejlepší zkušenosti z jednoho byznysu do druhého, aby mi dal radu. Denise byla totiž jeho kolegyně z globálního týmu na ústředí GE. Radu mi však nedal, což bylo podivné. Místo toho mne podpořil slovy: „…promluv si s Denise a ať se pak rozhodneš, jak se rozhodneš, jsem si jist, že to bude to nejlepší rozhodnutí, které jsi mohl udělat…“ Na konci dalšího náročného dne jsem za šéfovou večer zašel do prosklené kanceláře se slovy: : „…look Denise, I know, you are not happy, and I am not having fun… there is something we need to change…“

A to byl startovací okamžik mé nové kariery podnikatele v branži konzultingu, telekomunikací a retailového byznysu :-). Byl to okamžik, kdy jsem plně převzal osud do svých rukou a jediným mým šéfem se stali zákazníci a klienti.

GE kultura byla natolik silná, že mi to trvalo skoro rok, než jsem se dostal do normálního života.

Měl jsem v úmyslu poprvé v životě využít služeb úřadu práce, že bych se tam na chvíli zaregistroval a byl v pohodičce, než se nám podaří zrealizovat jeden připravovaný podnikatelský záměr. Když mi však bylo řečeno, že dostanu maximálně 12tis Kč, což byla tak měsíční suma za čistírnu a taxíky, tak jsem na úřad ani nedorazil. Bylo to pro mne nepochopitelné. Srovnání toho, jak moc peněz se ve své výplatě vzdávám ve prospěch odvodů a snižuji si tak svou životní úroveň v porovnání s tím, že pak nedostanu skoro nic, když zrovna práci nemám.To jen urychlilo přípravy mého podnikání v oblasti poradenství, retailu a telekomunikací. Již nějaký čas jsme totiž s kamarádem sledovali vývoj v tomto odvětví a konkrétní firmu, která měla potenciál růstu. Když jsme byli schopni dopočítat skutečné konkrétní ekonomické ukazatele, výkonnost a potenciál růstu, už jsme na nic nečekali a začali vyjednávat o převzetí provozovny. Zároveň jsem založil svou konzultingovou firmu, která měla dát k dispozici vše, co jsem uměl a poznal, ostatním, kteří toho využijí ke svému úspěchu v podnikání. Co jsem dělal jako zaměstnanec, poskytoval jsem nyní jako firma.

Druhá zmíněná firma, kterou jsme zakládali spolu s kamarádem se stala laboratoří toho, jaké nápady, myšlenky, postupy a know how lze aplikovat na regionální úrovni. Co fungovalo v korporátním byznysu jsme si odzkoušeli v podmínkách malé regionální firmy.

Bylo to skvělé. Mezi zákazníky, tváří v tvář jejich potřebám, požadavkům, představám. Pak už jen stačilo vše zařídit tak, aby se potřeby měnily na profitabilní uspokojování potřeb.

Zároveň jsem se setkal s obrovskými rozdíly mezi teorií, korporátním know how a praxí v regionu. Některé věci prostě nefungují, protože lidé pravidla byznys hry neznají, někdy se nechovají na první pohled racionálně, alespoň z hlediska ekonomické teorie. Když dáte majiteli nabídku dvojnásobného nájmu a bezpečnostní kauci + garanci platby předem, ještě neznamená, že prostor získáte. Prostě Mařenka tam už nějaký pátek podniká, nájem platí sporadicky, ale kdo jí to půjde říct, že se má vystěhovat?! 🙂 Takže musíte volit jiné strategie a je to docela zábavné, když nakonec díky tomu získáte pronájem za poloviční cenu a s mnoha výhodami navíc.

Podobných zážitků přinášelo podnikání spoustu, ale důležité bylo, že naučené a vyzkoušené byznys postupy a pravidla, kterými se řídí velké společnosti ještě lépe fungují v malých dravých firmách, ze kterých se stávají štiky schopné sníst sebevětšího kapra zaživa.

A vůbec nejúžasnější bylo poznání, jak věci přesně fungují a že jste schopni předpovídat vývoj a úspěch některých firem poměrně přesně dopředu. Jen díky tomu, že znáte ekonomické zásady, pravidla úspěšného podnikání a propojíte je s informacemi od partnerů, dodavatelů, odběratelů, zákazníků a s náladami na trhu. Znáte anatomii fungování obchodních firem, takže s někým vyjednáváte o smlouvě a již jste vnitřně přesvědčeni o tom, že ten člověk, nebo dokonce ta firma do roka nebude existovat. Jen to ještě neví, protože nemají potřebná data. Ale symptomy a predzvěst pohromy jsou jasné.

Jen s Multiservisem a Nokií jsme se časově netrefili. Sami jsme nechtěli uvěřit, že miliardová značka může nakonec z roku na rok skončit debaklem, aniž by za ní byl ochoten někdo dát alespoň miliony a přesvědčovali jsme se, že to nemůže nastat, byť nebyl jediný argument, který by to podpořil. Prostě, pokud něco nefungovalo u nás, nemohlo to fungovat u dalších několika tisíc partnerů.

Symbioza mezi poradenskou firmou a retailovou organizací byla oboustranně výhodná. Na jedné straně umožňovala rychle aplikovat ty nejlepší recepty a postupy bez dlouhého a vyčerpávajícího přesvědčování o přínosu a na druhé straně bylo možné hned měřit a kvantifikovat přínos implementovaných zlepšení a ověřit si tak, že skutečně fungují a vyplatí se. Že za nimi stojí skutečná spokojenost zákazníků vyjádřená rostoucími tržbami a odpadávající konkurencí. Později se některé naše techniky a zlepšení dokonce dostaly skrze značkové prodejny a regionální projektové týmy až na centrálu operátorů, kteří se inspirovali a začali je napodobovat.

Firmy máme nyní již zaběhnuté a je potřeba je jen řídit, provádět efektivní marketingovou komunikaci, sledovat chování a přání zákazníků a adekvátně na ně reagovat. Realizovat drobné zlepšovací projekty, marketingové kampaně a posilovat svou pozici na trhu, případně mít oči otevřené k dalším podnikatelským příležitostem na trhu.

Hlavně ale přichází opět perioda, kdy mám chuť a možnost se zastavit, ohlédnout se, dát dohromady to nejdůležitější za posledních deset patnáct let a podělit se o to s dalšími, kdo má vážný zájem o podnikání a chce v něm něčeho dosáhnout.

Čím více totiž bude kolem nás dobrých a šikovných podnikatelů, tím bude život pohodlnější pro všechny. Jste-li hladoví po úspěchu a máte-li touhu vzít svůj osud do svých rukou, pojďte do toho. Budeme se učit jeden od druhého a společně vytvoříme lepší věci a lepší služby.

Podnikání Vás navíc naučí novému způsobu myšlení a nahlížení na svět. Naučí Vás starat se o své záležitosti, poprat se a zvládnout jakýkoli problém. A i když se třeba nakonec neodvážíte vrhnout se do toho naplno a upřednostníte zaměstnaneckou pozici v závětří, získáte nové kvality, které když si osvojíte a budete používat, stanete se nepostradatelným zaměstnancem, kterého se každá rozumná organizace vzdá až jako posledního.

O první části své profesní cesty jsem se s Vámi podělil docela podrobně. Téměř jsem se svlékl do naha, protože k Vám chci být naprosto upřímný a to samé očekávám od ostatních. Jak pokračoval můj životní příběh jsem si již nechal do svých eBooků a specializovaných kurzů. Pokud máte pocit, že bychom si mohli rozumět, že máme podobné zážitky, nebo že vidíme věci podobně a já bych Vám mohl pomoci s podnikáním, neváhejte, vyplňte email na titulní stránce a přidejte se k podnikatelům nové generace. Krok za krokem. Rychlostí, která Vám bude vyhovovat.